Proč je leden ideální měsíc začít psát, ale špatný měsíc chtít výsledek

Leden je v našich kalendářích zapsaný jako měsíc velkých startů a čistých listů, ale je to takový toxický měsíc. Je to měsíc, kdy se všichni snažíme být „lepší verzí sebe sama“, kupujeme si drahé zápisníky a slibujeme si, že letos ten román konečně napíšeme. Jenže pak přijde realita: venku je šedivo, energie je na nule a ta bílá stránka na nás nekouká jako příležitost, ale jako výčitka.

V nakladatelství Made by Heart vidíme tuhle chybu pořád dokola. Talentovaní lidé přestanou psát dřív, než začnou, jen proto, že si pletou psaní s výrobou.

Psaní není továrna na slova Většina rad o psaní vám řekne: „Pište každý den dva tisíce slov, i kdyby trakaře padaly.“ To je skvělý recept, jak do března vyhořet. My v MBH totiž poznáme „uštvaný“ text na první dobrou. Chybí mu vzduch. Chybí mu to, co dělá knihu knihou. To je nečekaná hloubka, která vzniká jen v tichu, ne pod bičem termínu.

Leden je ideální měsíc na to začít psát, ale ten nejhorší na to chtít výsledek. Pokud se teď snažíte o hotové kapitoly, pravděpodobně svůj příběh dusíte dřív, než se stačil nadechnout.

Zapomeňte na kapitoly, sbírejte „střepy“ Chcete letos opravdu napsat knihu? Pak v lednu přestaňte chtít „psát knihu“. Místo toho se staňte zloději okamžiků. Začněte si vést to, čemu říkáme Deník střepů.

Zapište si jen útržky:

• Jak vypadalo světlo v kavárně, když zapadalo slunce.

• Jednu větu, kterou jste zaslechli u vedlejšího stolu.

• Ten divný pocit v žaludku, když jste ráno otevřeli e-mail.

Tohle nejsou zbytečnosti. Jsou to emoční otisky, ze kterých se později staví ty nejsilnější scény. Pokud v lednu jen pozorujete a sbíráte tyto „střepy“, pracujete na své knize víc než někdo, kdo násilím vytlačil deset průměrných stran. Stavíte totiž základy, které mají duši.

Dovolte si v lednu selhat Největší tajemství, které vám nikdo neřekne, je tohle: Leden je měsíc pro neviditelné řádky. Pro ty věty, které nikomu neukážete. Pro ty pokusy, které smažete. A to je v pořádku. Vztah k vlastnímu textu se buduje v bezpečí, ne pod tlakem veřejného úspěchu nebo termínu v kalendáři.

Když přestanete v lednu honit výsledek, stane se něco magického. Text se vám začne otevírat sám. Protože příběhy, stejně jako lidé, potřebují cítit, že mají prostor být na chvíli nedokonalé.

V Made by Heart věříme, že ty nejpevnější základy se staví v tichosti. Nechtějte po sobě v lednu rozkvést. Stačí, když zůstanete u stolu. Stačí, když si dovolíte psát srdcem, ne tabulkou v Excelu.

Protože ta nejkrásnější kniha není ta, která byla hotová nejrychleji. Je to ta, která v sobě nese otisk času, kdy jste si dovolili jen tak být.